Amor chce piškoooot!

Amor už perfektně zvládnul povely "Sedni!" a "Pac!", tedy pokud ví, že bude odměněn piškotem. Jakmile piškot nevidí, ne vždy si sedne napoprvé, musím povel několikrát opakovat. Ale abych mu nekřivdila, někdy to i bez piškotu jde hned. A musím ho pochválit, když cvičíme poslouchání na pouhé pohyby ruky, jde mu to docela dobře.
Piškoty si opravdu zamiloval a když na něj přijde mlsná, popochází mi u nohou a co chvíli si sedá a zvedá packu. Někdy mi to skoro rve srdce mu nedat piškot pokaždé, když si sedne a podívá se těma štěněcíma očima. Ale musí se naučit, že nemůže celý den jíst piškoty a taky si musí zvykat poslouchat i bez pamlsků.
Přidali jsme povel "Lehni!", s piškotem jde opět stoprocentně, bez něj je to problém, protože Amor evidentně řeší dilema lehnout si - nevidět na piškot, který mám v ruce, nelehnout si a vidět na piškot - neposlechnout.
Včera dostal Amor velikou misku, ačkoliv se ukázalo, že ne dostatečně těžkou, aby ji nebyl schopen při jídle posunovat po zemi. Také dostal výstavní vodítko, na kterém trénujeme chození u nohy a výstavní postoj. Zatím hezky v klidu doma, ani to se ale Amorovi nelíbí. Chodit venku na vodítku mu nedělá problémy, doma řádí, štěká, vrčí na vodítko a kouše ho. A mně nezbývá než si sednout, vodítko pevně chytit a počkat, až ho to přestane bavit. Dnes už skoro pochopil, že vztekání nepomůže.
Jak se Amorek zabydlel, začíná si trochu víc dovolovat. Krade nám boty a šílí, když mu je bereme se slovem "Nesmíš!" a při hře nás umí pěkně pokousat. Je to sice jen hra, ale i jeho mléčné zuby umí poškrábat a ani kousání členů rodiny mu tedy nedovolujeme. Všechny ty hračky a hadříky už mu úplně nestačí, vydržíme se i půlhodinu přetahovat s hračkami, ale pak stejně dojde na ruce a nohy a to už není sranda. Přála bych Amorovi, aby byla koťata trochu větší a zvládala jeho hry. Když vidím, jak moc by se s nimi chtěl honit a tahat je, je mi líto toho prskání a strachu. Ale může se jim někdo divit? Carmen má k Amorovi pořád nejblíž, opravdu ji zajímá, ale opatrnost mezi nimi pořád je. Amor to trošku kazí, protože se koťatům snaží brát jídlo z misek a považuje to za ohromnou srandu. Další jeho zábavou je to, nechat se zavolat k venčení, sedět na schodech a dělat, že nechápe a nechat se donést až na trávník. Pak chvíli bezcílně bloumá po trávě, chvíli si hraje s námi a s kamínky, co najde a pak se sám vrátí domů. No a sotva jsme doma, počůrá se a ve své loužičce si šťastně vymáchá packy.
Samozřejmě tohle nedělá vždy, pořád můžu říct, že Amor pěkně poslouchá a dělá nám radost. Samozřejmě, že se štěnětem přicházejí i starosti, no ty radosti výrazně převažují:)

Ve Fotogalerii přibyly 3 nové fotky ze včerejška.