Wednesday, October 29, 2008
Tuesday, October 28, 2008
Chcete štěně brazilské fily?
V chovatelské stanici Birengo je stále volný tmavě žíhaný pejsek plemena brazilská fila. Máte-li o štěňátko zájem, navštivte web ch.s. Birengo nebo kontaktujte paní Gabrielu Pavlíčkovou na tel.č. 608 972 779 nebo e-mailu birengo@birengo.info.
Sunday, October 19, 2008
Národní výstava - Máme CAJC!
Na dnešná výstavu jsme šli s přáním, aby Amor dostal známku Výborný. Odešli jsme nejen s touto známkou, ale i s titulem CAJC. Vlastně ne my, ale Amor.
Friday, October 17, 2008
Friday, October 10, 2008
Klubovka v Budapešti
Ještě než se dnes vydáme do Mílovic, podělím se o zážitky z klubové výstavy v Budapešti, která se konala (jak jinak než) po záštitou Maďarského hovawart klubu 5. října 2008. Výlet to byl opět moc krásný, ačkoliv jsme museli vstávat ve 3 hodiny ráno a cestu po budapešťském výstavišti Hungexpo nám ztěžovaly stovky aut, jelikož se ten víkend v Budapešti konala také Eurodogshow.
Musím říct, že Maďarský hovawart klub si dal opět na výstavě záležet. Především musím ocenit snahu odměnit co největší počet pejsků a jejich páníčků. Všichni účastníci výstavy dostali dárky jako misku, skvělý pamlsníček, čepici, tužku a vzorek krmiva a navíc se ve všech třídách odměňovala krásným pohárem i druhá místa a poháry dostali také dorostenci a štěňata. Bylo vidět, jak ceny i za horší než první místo páníčky neuvěřitelně těšily a to především páníčky nejmladších psů, pro které to byla určitě velká motivace pokračovat ve vystavování.
A jak se dařilo nám? Ačkoliv nám paní rozhodčí Kapsch z Rakouska přisoudila ve třídě mladých druhé místo, Amor mi tentokrát dělal radost jako by byl první. Krásně ukázal zuby a také splnil mé přání, aby stál po celou dobu, co ho nebude paní rozhodčí posuzovat. Stál nádherně se vztyčenou hlavou celou tu dlouhou dobu a běhal také moc pěkně, až na poslední kolečko, kdy začal kousat do vodítka. Dostali jsme pěkný písemný posudek, z něhož mě jako už tradičně nejvíce potěšila poslední skorověta: "Vělmi přátelské stvoření." - opět jsem se musela pozastavit nad tím, jak se někteří Amorovi vrstevníci od něho liší. Někteří psi ve věku okolo roku se už tolik někočkují s ostatními a občas dojde i k nějaké rvačce. Amor si ale na výstavách normálně hraje se štěňaty i staršími psy a co mě překvapuje nejvíc, nevadí mu ani děti, které se na něj doslova vrhají. V Budapešti byl jeden usměvavý chlapeček, který mi několikrát nahnal pěkný strach, když se blaženě řítil na Amora s roztaženýma rukama, skočil mu kolem krku a zabořil mu hlavu do hřívy. Už jsem si říkala, že tohle nedopadne dobře, hovawart přecejen není leonberger, po kterém mohou cizí děti pomalu i skákat, ale Amor si dětičky docela užíval a dokonce vypadal, že se mu ta malá hlavička otírající se o jeho hřívu docela líbí.
Byli jsme moc rádi, že jsme se opět setkali s přáteli, které jsme v Budapešti potkali v dubnu. Potkali jsme Istvána s jeho milou přítelkyní a jejich krásnou plavou fenkou Blankou, která soupeřila se svými sestrami ve třídě dorostu a vyhrála! A zažili jsme také jedno rodinné setkání, i když jsme nejdříve nevěděli, že jde o rodinu. Na počátku výstavy jsem se zmínila mamce, že vidím psa, který se nápadně podobá Amorovi - široký čumák, stejný pohled a také slabší znaky na hlavě, ale především ten stejný obličej....když pejsek vystavoval, nakoukly jsme s mamkou do katalogu a zjistily, že je to Amorův starší nevlastní bratr Zafyr z otcovy strany. Tím by se ledaco vysvětlovalo, Amorova strana po tatínkovi, rep. po dědečkovi má jisté docela výrazné rodinné znaky. Tak nás samozřejmě moc potěšilo, že Zafyr, který je i jinak velmi výstavně úspěšný, vyhrál ve své třídě a doufáme, že ho ještě mockrát uvidíme.
A teď už vyrážíme do Mílovic u Hořic, kde dnes večer podnikneme nějaký výlet a zítra nás čeká klubová výstava a také setkání s Andalusiou a Antoniem.
Musím říct, že Maďarský hovawart klub si dal opět na výstavě záležet. Především musím ocenit snahu odměnit co největší počet pejsků a jejich páníčků. Všichni účastníci výstavy dostali dárky jako misku, skvělý pamlsníček, čepici, tužku a vzorek krmiva a navíc se ve všech třídách odměňovala krásným pohárem i druhá místa a poháry dostali také dorostenci a štěňata. Bylo vidět, jak ceny i za horší než první místo páníčky neuvěřitelně těšily a to především páníčky nejmladších psů, pro které to byla určitě velká motivace pokračovat ve vystavování.
A jak se dařilo nám? Ačkoliv nám paní rozhodčí Kapsch z Rakouska přisoudila ve třídě mladých druhé místo, Amor mi tentokrát dělal radost jako by byl první. Krásně ukázal zuby a také splnil mé přání, aby stál po celou dobu, co ho nebude paní rozhodčí posuzovat. Stál nádherně se vztyčenou hlavou celou tu dlouhou dobu a běhal také moc pěkně, až na poslední kolečko, kdy začal kousat do vodítka. Dostali jsme pěkný písemný posudek, z něhož mě jako už tradičně nejvíce potěšila poslední skorověta: "Vělmi přátelské stvoření." - opět jsem se musela pozastavit nad tím, jak se někteří Amorovi vrstevníci od něho liší. Někteří psi ve věku okolo roku se už tolik někočkují s ostatními a občas dojde i k nějaké rvačce. Amor si ale na výstavách normálně hraje se štěňaty i staršími psy a co mě překvapuje nejvíc, nevadí mu ani děti, které se na něj doslova vrhají. V Budapešti byl jeden usměvavý chlapeček, který mi několikrát nahnal pěkný strach, když se blaženě řítil na Amora s roztaženýma rukama, skočil mu kolem krku a zabořil mu hlavu do hřívy. Už jsem si říkala, že tohle nedopadne dobře, hovawart přecejen není leonberger, po kterém mohou cizí děti pomalu i skákat, ale Amor si dětičky docela užíval a dokonce vypadal, že se mu ta malá hlavička otírající se o jeho hřívu docela líbí.
Byli jsme moc rádi, že jsme se opět setkali s přáteli, které jsme v Budapešti potkali v dubnu. Potkali jsme Istvána s jeho milou přítelkyní a jejich krásnou plavou fenkou Blankou, která soupeřila se svými sestrami ve třídě dorostu a vyhrála! A zažili jsme také jedno rodinné setkání, i když jsme nejdříve nevěděli, že jde o rodinu. Na počátku výstavy jsem se zmínila mamce, že vidím psa, který se nápadně podobá Amorovi - široký čumák, stejný pohled a také slabší znaky na hlavě, ale především ten stejný obličej....když pejsek vystavoval, nakoukly jsme s mamkou do katalogu a zjistily, že je to Amorův starší nevlastní bratr Zafyr z otcovy strany. Tím by se ledaco vysvětlovalo, Amorova strana po tatínkovi, rep. po dědečkovi má jisté docela výrazné rodinné znaky. Tak nás samozřejmě moc potěšilo, že Zafyr, který je i jinak velmi výstavně úspěšný, vyhrál ve své třídě a doufáme, že ho ještě mockrát uvidíme.
A teď už vyrážíme do Mílovic u Hořic, kde dnes večer podnikneme nějaký výlet a zítra nás čeká klubová výstava a také setkání s Andalusiou a Antoniem.
Thursday, October 9, 2008
Obrany
Konečně jsem zase začali s obranami a budeme v nich pokračovat jednou nebo dvakrát týdně. Amora to baví a navíc mu to jde moc dobře, takže ranní hodiny obran budou určitě dobrý doplněk k odpolednímu cvičáku. Podívejte se na nejčerstvější fotky.
Thursday, October 2, 2008
Subscribe to:
Posts (Atom)