Buď je náš pes geniální, nebo jsou hovawarti neuvěřitelně inteligentní rasa. Myslím, že za b) je správně a je to přesně to, co bych od pracovních psů očekávala. Nicméně mě přesto naše štěňátko každý den udivuje a příjemně překvapuje. Máme za sebou dvě hodiny na cvičáku (ve kterých se opravdu cvičilo) a už na druhé z nich Amor vůbec nepůsobil jako nováček. Pokud je pro něj na hodině něco nové, zaručeně si na to ještě den po cvičáku vzpomene a pokud to přes týden trochu pocvičíme, nemáme už na cvičáku problém.
Minulou sobotu dostal Amor velikou pochvalu i od paní instruktorky (a ještě větší ode mě), protože pokud jsem si správně všimla, jako jediný zvládl cvik odložení vleže až do konce. Ačkoliv by si rád hrál s ostatními psy, už ve 4 měsících mě na povel "Zůstaň!" poslechne, v klidu leží, potom počká, až ho obejdu, vezmu vodítko a posadím ho a já jen celou dobu zírám. A zírám i nadále, když Amor po prvním zavolání "Ke mně!" přijde, když chodí u nohy a po otočce se bez problémů zařadí, když si odmítá vzít párek z cizí ruky.
Abych ho ale nepřechválila, musím přiznat, že ne vždy nám to jde stoprocentně, což mě ale netrápí, protože jsou mu teprve čtyři a půl měsíce a na svůj věk je výborný. Můžu myslím říct, že základní poslušnost má zvládnutou a to zaprvé díky tomu, že s ním pravidelně cvičíme od jeho dvou měsíců a zadruhé proto, že ho výcvik očividně baví. Vlastně jestli někdo dělá chyby, jsem to spíš já a jsem to také více já, kdo potřebuje cvičák a instruktorku, která mi vysvětlí, jak mám Amora lépe cvičit. Pro Amora je cvičák důležitý spíše proto, že si může pohrát s cizími psy.
Jsem ráda, že se z našeho pejska klube takový nadšený pracant, že rád chodí do psí školy, že mě při cvičení sleduje a že se rád setkává s ostatními pejsky ve škole. Doufám, že nám oběma nadšení už natrvalo vydrží.
No comments:
Post a Comment