Hrabání a prasečí ouška

Nadpis vám asi moc neprozradil, ale to máte tak. Čas utíká čím dál rychleji se štěnětem nám povinnosti ještě přibyly. A taky si představte, jak to vypadá, když se rozrazí dveře ze zahrady, podlaha se zatřese a do domu vběhne přes 80 kilo psů, kteří se pokouší za každou cenu ulovit jedno ze tří koťat, starší kočka na schodech nervózně mrská ocasem a papoušci z toho mají druhé Vánoce a vesele vřeští na celé kolo. Zábavy máme s naší zoo opravdu hodně a já taky pochopitelně o to méně času napsat sem nějaké ty novinky o Amorovi. A pak se rozhodnu shrnout tu dlouhou dobu, ale všechny ty události se prostě nedají vyjádřit jedním nadpisem. Takže pokud chcete objevit to, co skrývá, musíte prostě číst dál.Pejsek nám pěkně povyrostl a také přibral, před víkendem jsme ho vážili u veterináře a s obojkem váží už 16,5 kg. Jídlo mu chutná a popravdě někdy až moc. Když ho po večeři pustí jeho panička ven, Amor se okamžitě řítí k Chrobákově misce, aby zjistil, jestli tam nezbyly nějaké "dospělácké" granule. Přes všechny snahy mamky (Amorovy paničky) se mu někdy podaří ulovit nepovolenou kořist. Naštěstí mu kromě kočičích granulí a piškotů chutná i všechno ovoce a zelenina.

O víkendu 9. a 10. února se v Brně konala mezinárodní výstava ČMKU se zadáváním CACIB. Hned v sobotu jsme s mamkou vyrazily na výstaviště. První den výstavy patřil ovčákům, honákům a některým dalším pracovním plemenům. Druhý den byl daleko zajímvější, to byla opravdu nádhera! No jen se podívejte na fotku, bohužel jsem fotila v momentě, kdy byla většina kruhů prázdná, ale snad na vás ta atmosféra aspoň trochu dýchne:



Přízemí pavilonu Z bylo plné obřích plemen jako jsou leonbergeři, pyrenejští horští psi nebo tibetské dogy a také pár velkých plemen jako jsou hovawarti, u jejichž kruhu jsme strávily docela dost času. Jedním z důvodů byl taky zajímavý pan porotce - jako jeden z mála komunikoval s diváky, popisoval psy a odůvodňoval svá rozhodnutí. V patře pavilonu se to hemžilo malými a malinkými psy, všude pobíhali kavalíři, pudlové, brabantíci a další. A druhé patro, to je to, co by našeho Amora zajímalo nejvíce, nebyly tam totiž žádné výstavní kruhy, nýbrž spoustu stánků především s pamlsky. A protože jsme našim dvěma psím miláčkům chtěly udělat radost, nakoupily jsme sušené prasečí nožičky a také ouška. Doma jsem zjistila, že takové ouško je ten nejlepší způsob, jak psy zklidnit. Jakmile každý jedno dostane, klidí se do co nejzazšího koutu domu a tam v klidu a spokojeně přežvykuje.

Abych taky zmínila, co se Amor v poslední době naučil nového: je už vidět, že běžným povelům, které trénujeme, Amor rozumí dobře, ale někdy se mu prostě nechce poslouchat. Majitelka Amorova tatínka mi už před nějakou dobou psala, že hovawarti jsou celkem dominantní a já musím říct, že pokud psala podle svých zkušeností s Forrestem, pak je Amor pravým synem svého otce. Svou vůli náš malý ďábel projevuje často a umí se pěkně vztekat, když není po jeho. Nevychovanec z něj ale nebude, jsem na něj přísná i přes ten pohled, který nasadí po každém prohřešku. Taky moc dobře poznám, zda to, co zrovna provedl, provedl vědomě nebo ne. Pokud si Amor není vědom toho, že udělal něco, co neměl, snažím se mu vysvětlit, že je to "nesmíš" a že takhle ne. Ale pokud Amorkovi jde o to, aby něhoko vědomě naštval, to ho nejprve musím nahánět po celém přízemí, protože on půl vteřiny po "přestupku" utíká a snaží se schovat. Většinou začne utíkat dřív než na něco přijdu a má z celé situace ohromnou zábavu. Samozřejmě ho čeká vždy pokárání a vytahání.
Jedna z novějších Amorových dovedností je hrabání, které se dozajista naučil od chrobáka. Takže teď na našem zahrdním chodníku pracují už dva psy. Kéž by Chrobák Amora naučil taky své disciplíně, špičkovému postoji a klidu při prohlížení zubů. Ale snad při troše času a cviku bude Amor stejně perfektní. Mimochodem, na veterině skvěle zapracoval vliv cizího prostředí a Amor si nechal prohlédnout zuby bez mrknutí oka.