První narozeniny!

Zítra, tedy 10.11.2008, slaví Amor své první narozeniny a proto jsem se rozhodla shrnout první rok života našeho hovíka a jeho prvních deset měsíců života s námi.

Život s brněnskou smečkou


Amor k nám přišel z Krnova ve dvou měsících. Přišel velmi nečekaně, ale nikdy jsme toho nelitovali a litovat nebudeme. Každý den nám dává najevo, jak je speciální. A to opravdu je už od narození, možná také díky místu svého narození - Amor přišel na svět pod keřem a v prvních vteřinách jeho života o něm nikdo kromě jeho maminky nevěděl.
Sžil se s námi rychle a velmi brzy pochopil, jak to u nás doma chodí. Nejen, že už jako hovawartí mrně si uměl říct, kdy je potřeba ho vypustit z domu na zahradu a co znamená slovo "Nesmíš" a "Fuj", ale také dost rychle zjistil, kde pánečci schovávají jídlo, jak se dá otevřít trouba (a že v ní dost často může být štrůdl) a samozřejmě se ihned naučil rozpoznat zvuk otevírající se ledničky.
S naším starším psem Chrobákem vychází bezproblémově, nejsehranější jsou, když loví některou z našich koček. Odmalička nám šlo o to, aby byl velmi přátelský k ostatním zvířatům a zatím se nám daří. Pokud vím, někteří roční hovíci už nejsou snášenliví jako štěňata, Amor zatím ano. Dokáže si pohrát s každým, nejradši s někým ze stejné váhové kategorie a přímo miluje malá štěňátka, kterým by občas rád dělal tátumámu.
Nesmím zapomenout vyzvednou jednu Amorovu podstatnou kvalitu - je vynikající hlídač.

Výcvik

Se cvičením jsme začali druhý den po Amorově příjezdu do Brna. Do čtyř nebo pěti měsíců se učil velmi rychle, ve čtyřech měsících jsme začali chodit na cvičák a zlepšení bylo vidět každý den. Až do pátého měsíce například neměl problém s přivoláním za jakékoliv situace. Pak nastoupila psí puberta a Amor se téměř ze dne na den "zbláznil". Pochopil, že panička nemá tak rychlé a silné nohy jako on a že za neuposlechnutí sice následuje trest, ale stejně stojí zato občas neposlechnout. Nepřestali jsme cvičit, naopak jsme začali i se stopou (i když málo) a obranami a pomalinku se začínají dostavovat výsledky. Někdy mi sice stále ještě tečou nervy, ale jsou chvíle, kdy Amor na první povel nechá být všechny hrátky a přiběhne ke mně. Snad už to bude jen lepší.
Nejvíc ze všeho Amora baví obrany. Od samého začátku kouše na měkký rukáv a přichází do varu už i když jen vidí figurantovu tašku plnou těch úžasných věcí, do kterých se dá tak bezvadně kousat.

Výstavy

První výstavu jsme absolvovali, když byly Amorovi čtyři měsíce. Já jsem zpočátku bojovala s trémou a zmatkováním a Amor především s ukazováním zubů. Sice máme stále co pilovat, ale oba jsme se zlepšili a myslím, že za naše výstavní výkony se nemusíme stydět, Amor dokonce už zvládá stát celou dobu, co jsou posuzováni ostatní pejsci v kruhu.
Zatím vystavujeme ve třídě mladých, ze které má Amor už jeden titul CAJC. Amora je pořádný kus, váhově i výškově je téměř na horní hranici standardu a ačkoliv někteří rozhodčí upřednostňují lehčí a menší psy, já jsem na jeho rozměry pyšná.

Doufám, že nás s Amorem čeká ještě spoustu společných let, protože všichni čím dál víc zjišťujeme, jak je bezva mít takového psa. Ať už v těch nadcházejících letech budou či nebudou výstavní a zkouškové úspěchy, už si to bez Amora prostě neumíme představit.

Takže všechno nejlepší Amorovi i jeho osmi sourozencům!

Na to, jak Amor rostl a roste, se můžete podívat zde.