Ahoj čtenáři mého blogu, dnes vám výjimečně napíšu něco já, Amor, protože ačkoliv jsem si na výstavě vysloužil VN1 v dorostu, panička se stydí, že mi to moje předvedení kazila a radši nic psát nechce.
Všechno to začalo včera večer. Panička odkládala na poslední chvíli prostudování rozmístění kruhů a počtu pejsků ve třídách, ale jednou ten šok přijít musel. Zase jsme v tom sami! Ona se tak těšila, že teď, když už jsem v dorostu, konečně nebudeme soutěžit sami a ona nebude mít takovou trému, protože když nás bude víc, nebudou prý tolik vidět ty "příšerné blbosti", co se jí občas podaří. No ale od všerejška nám tedy bylo jasné, že to vidět bude.
Takže panička měla trému, ale na mě nic nepřenesla, já jsem v pohodě a nějaké výstavy mám na háku. Taky si na nich dělám, co se mi zachce. Tak například jsem se hned na začátku svého předvedení rozhodl, že tomuhle panu rozhodčímu já teda zuby ukazovat nebudu. Sice jsme to poslední týden trénovali ještě intenzivněji než dřív a doma držím a v klidu si nechám prohlídnout celou pusu otevřenou i zavřenou, ale dneska se mi prostě nechtělo a tak jsem paničku pěkně potrápil a chvilku trvalo, než pan rozhodčí mohl omrknout, co v té puse mám. Tak takovýhle začátek paničku pěkně rozhodil, dokonce tak, že si zapomněla vzít do ruky pamlsek. Já totiž když vím, že má v ruce pamlsek a má ji nataženou přede mnou, tak běhám v kruhu moc pěkně a dokonce se na ni dívám. Ale bez pamlsku to šlo hůř a jak si tak panička v duchu nadávala, že na něj zapomněla, nepostřehla včas pokyn pana rozhodčího a běželi jsme o půl kruhu navíc, takže tam a zpátky po koberci jsme začínali na jiné straně než všichni ostatní.
A tuhletu naši maškarádu jsme završili naším speciálním postojem naopak, já jsem si prostě stoupnul hlavou doleva a panička si to ze začátku neuvědomila (měla pěkné nervy, trémařka jedna) a prohodila mě až po nějakém čase. Já se musím pochlubit, že jsme doma natrénovali moc hezký postoj, já už si dokonce nechám hýbat zadníma nožičkama a levou umím dát trochu víc dozadu než pravou, ale paničce se strašně třásly ruce a kolena, jak ji zaskočilo to naše představení, že mi s nohama prostě nemohla zahýbat a tak mě nechala stát, jak jsem byl, což ji později pořádně mrzelo vzhledem k tomu, jak jsme se doma pilně připravovali.
Já jsem byl teda pořád v klidu a nad věcí, i když jsem byl kvůli paničce rád, že byl pan rozhodčí hodný a nevyhodil nás hned když jsem nechtěl ukázat zuby. Ale panička byla pěkně na nervy, pořád říkala, že mi to akorát všechno kazí. Tak já jsem ji potom na dece pořádně oslintal, aby to jako bylo lepší, ale nepomohlo ani když jsem si pěkně lehnul a byl v klidu jako ten nejhodnější pes. Panička říká, že si přijde "blbě" nebo co, hlavně když vidí všechny ty krásné hovíky, co pěkně ukazují zuby a jejich pánečky, kteří v kruhu vypadají jako úplní profíci a vždycky vědí, co mají dělat. Říkala, že do tříd, ve kterých už o něco půjde, by mi snad měla najmout profi handlera, aby to nějak vypadalo, ale já myslím, že to se mnou ještě zkusí, koneckonců tam už přece nebudeme sami. A pokud pojedem do Bratislavy, vyzkouší si to se mnou poprvé druhá panička (ta první bude pryč) a třeba jí to půjde líp. Ale mně je to celkem jedno, já ty výstavy moc neprožívám. Já spíš koukám na holky a taky se nechám hodně drbat, kolemjdoucí mě mají rádi a tak se před nima moc rád předvádím, to jim to drbání pak jde hned líp.
No comments:
Post a Comment