Co děláme a kam se chystáme

a také o blízkém setkání s jezevčíky a divadelních vlohách

Léto je skoro za námi a spolu s ním odzvoní i těm příšerně horkým dnům, kdy se naši pejsci neodvážili byť jen vyjít na terasu a co nejvíce času trávili na kachličkách v hale.

Amor pořád chodí dvakrát týdně na cvičák a ještě dlouho bude, máme se stále co učit. Nejvíc chceme pilovat poslušnost, aby náš puberťák pochopil, že poslouchat se musí opravdu pořád. Naštěstí se zlepšujeme ve starých cvicích a přibíráme nové, takže je vidět, že ten výcvik k něčemu je.

Amor si od nás definitivně vysloužil přezdívku "divadelník" kvůli svému mnohdy těžko uvěřitelnému chování. Nejenže se někdy na veterině rozhodne sehrát představení už ve chvíli, kdy vidí teploměř mířící do jeho zadnice, ale rozhodl se své herecké vlohy předvádět i na cvičáku. Jelikož už zvládáme cvičení bez vodítka, pochopil Amor tuto skutečnost jako možnost realizovat sám sebe ve výcviku a zpestřit některé povely o vlastní umělecké prvky. Nejvíc je to asi vidět na chůzi u nohy, kterou jednou zvládne perfektně a podruhé se prostě rozhodne ploužit se 3 metry za mnou. Poslouchá na slovo, sedne si i lehne, zatočí, jen se chce předvést sám. To pak musím pana "individualitu" ostře přitáhnout za obojek. Dost často Amor dokonale předstírá únavu, hlavu nese svěšenou a když po něm chci, aby skočil přes velké áčko, v polovině překážky mě protne pohledem "Tak tohle dělám naposled!" Po zdolání áčka obvykle vypadá, že každou chvíli upadne do kómatu a to je už většinou čas na pauzu. Sotva mu však odepnu vodítko a dám povel "volno!", vyrazí bleskově do hry s ostatními psy a běhá takovou rychlostí, že ho někdy nestačím sledovat. Po pauze samozřejmě znovu nasadí svůj nemocniční výraz, na který mě už ale nenachytá. Amora rozhodně výcvik baví, ale tohle je evidentně jeho nový způsob jak se pokouší mi dokázat, že bude po jeho. Za měsíc ho to pravděpodobně přestane bavit a vynalezne něco důmyslnějšího.

Abychom náš život se psy opět trochu zpestřili, naplánovali jsme si na příští měsíc hned čtyři akce. 20. září vyrazí Amor s mamkou na svod mladých, kde se potká nejméně se dvěma sourozenci Antoniem a Andalusiou. Moc mě mrzí, že se svodu nemůžu zúčastnit, ale jsem si jistá, že si dětičky užijí spoustu legrace. Hned první víkend v říjnu pojedeme na klubovou výstavu do Budapešti. Mělo by jít o stejnou akci, které jsme se účastnili před půl rokem a my se moc těšíme, protože na naši poslední návštěvu Budapešti moc rádi vzpomínáme. Víkend nato nás čeká výlet do Mílovic u Hořic na další klubovku, kde opět potkáme Aničku a Tondu a také hovawartí holčičku Elinku z naší psí školy. Do Mílovic vyrazíme o den dřív, abychom si to tam pořádně užili. No a v neděli 19.10. půjdeme na Národní výstavu tu v Brně a mezi všemi těmito akcemi budeme přemýšlet, kam vyrazíme po říjnu;)

Poslední dobou má Amor "štěstí" na jezevčíky. Tyto "tvrďase" potkáváme zásadně v párech či smečkách a vždy nám už z dálky dávají najevo, že z nás udělají krvavou kaši jen co budeme dostatečně blízko. Naše poslední setkání proběhlo předevčírem, když jsme šli na procházku po našem poli a poté po klidné cestě kolem zahrad. Za jedním z plotů se vyřítili dva rozlícení hrubosrstí jezevčíci. Amor jako správný vyrovnaný hovík jejich kravál neopětoval, jednou si cvičně štěknul a šel si k nim přes plot čichnout. Na cestě zpět se jezevčíci opět ohlásili a tak jsme tam s Amorem chvíli stáli a pobaveně pozorovali, jak z nás rostou. Po chvíli je Amor začal vyzývat ke hře a samozřejmě přidal své veselé vyštěkávání. S jezevčíky to trhlo, oba se rychlostí blesku přesunuli do vzdáleného koutu zahrady do většího bezpěčí a odtud naštvaně štěkali dál. Amorka to trochu rozesmutnilo, protože pochopil, že žádná hra opravdu nebude. Ale já jsem ho vzala domů, kde jsme se přetahovali o starou čepici, což je po hře s ostatními psy jeho druhá nejoblíbenější zábava.

Všem našim kamarádům přejeme krásný zbytek léta!