Výcvikový víkend ve Velkém Meziříčí

O víkendu na Vysočině a nácviku obran s Mirkem Valentinem (+ video z obran)

Tento víkend, tedy 20. - 22. června, jsme strávili v hotelu ve Velkém Meziříčí. Vyrazili jsme jako taková (skoro) rodinná minisestava - já a Juro s Amorem a Gabča s Dušanem a Bonem. Já jsem se opravdu těšila na intenzivní výcvik s Amorem a víkend mě nezklamal. Původně jsem si myslela, že strávíme celý víkend víceméně poslušností, o to víc mě nadchla možnost si konečně vyzkoušet obranu. A dopadlo to tak, že na poslušnost jsme nepřišli vůbec, protože jsme téměř celý čas výcviku trávili na obranách, které vedl výcvikář a figurant Mirek Valentin. Tušila jsem, že tohle Amorovi půjde dobře, protože umí aportovat a odmalička zbožňuje přetahování a vůbec si rád měří síly. A musím se trochu pochlubit, Mirek se podivoval, jestli je Amor opravdu poprvé na obranách. Náš hafan věděl okamžitě, co má dělat, hlídal mě i ležící předmět a po figurantovi šel tak přesně, že jsme hned první den odhodili peška a Amor už kousal jen na měkký rukáv. Strašně mě těšilo, jak Amora obrany baví, už když jsme čekali, až na nás přijde řada, se vydržel se zájmem koukat na práci ostatních psů (před některými pejsky a jejich pány opravdu smekám a doufám, že jednou budeme taky tak dobří). A pak mě potěšila věta samotného Mirka Valentina, že "ten pes je strašně šikovnej, měl by určitě chodit kousat". A já jako milující panička jsem si samozřejmě vzala slova odborníka k srdci a budem teda chodit kousat;)

Na video z jednoho večerního nácviku obran se můžete podívat na konci tohoto příspěvku. Sice do toho tentokrát dal Amor o něco méně energie než na dopoledním nácviku, ale i tak to stojí zato, hlavně na to, že jsme úplní začátečníci.

Amor si osvojil ještě jednu důležitou dovednost a to chodit po schodišti, ze kterého je vidět dolů! V hotelu není výtah a hafan byl tedy nucen vyjít tu příšernost zvanou schody. Například betonové schody, celkově spojené a ohraničené zídkou mu už dlouho neděljí problémy, ale jakmile je kolem nich zábradlí a navíc pod jednotlivými schody prosvítá světlo, není to nic pro Amorka. Ale po první strastiplné cestě do druhého patra pochopil, že se to dá překousnout a před každým dalším výstupem si už profesionálně přidřepnul a schody doslova vyjel plynulostí eskalátoru.
Celý víkend vypadal tak trochu jako sraz hovawartů, to bylo opravdu nejpočetnější plemeno, což mě potěšilo, protože jsem měla možnost se seznámit s moc milými lidmi, kteří mají rádi stejné plemeno jako já a tudíž se pravděpodobně budeme potkávat časteji. Moc se těším například na krasavici Ebony, kterou uvidíme příští víkend na brněnské výstavě, a na jejíž stránku se můžete dostat přes Odkazy. Samozřejmě pozdravujeme paničku!
Zbytek sestavy byl pestrý, potkali jsme tři krásné beaucerony, zlatého retrívra nebo například evropského sáňového psa, kterého jsem naživo viděla poprvé v životě.
V sobotu dopoledne jsme se zúčastnili nácviku na výstavy a to pro nás bylo bohužel fiasko. Amor mívá teď výkyvy poslušnosti, má tolik energie, že nejlépe poslouchá, když spolu běháme nebo jinak řádíme (sami, bez jiných psů), ale jakmile má být trochu v klidu, přestává dávat pozornost a je naprosto tvrdohlavý. A tak se například rozhodl, že panu rozhodčímu prostě zuby neukáže a přes to nejel vlak. Do výstavního postoje se také postavit moc nenechal, sice reagoval na povel vstaň, ale usoudil, že nejlépe vypadá, když stojí tak, jak chce on a ať si někdo zkusí mu třeba pohnout zadní nohou! No prostě dělal rodeo, když jsme byli na místě i běhali a já jen doufám, že se nám podaří s tím něco do příští nedělě udělat, jinak to bude na výstavě asi ostuda. Bude to naše jediná výstava ve třídě dorostu a paradoxně od Amora čekám horší chování než ve třídě štěňat.
V sobotu večer se Amor serval se svým bíglím bratrancem Bonem, poprvé kvůli pamlskům a poté kvůli hračce. Je až neuvěřitelné, jak dokáží psi rychle měnit náladu. Ač jsou oba dominantní, dokázali si dlouho moc pěkně hrát (viz fotky), ale jak došlo na jídlo, bývali by byli schopní se pokousat do krve. Vím, že někdy Amor až příliš přetváří svou ostražitost v útok, ale na druhou stranu jsem viděla nejednoho dominantního psa projevit ochotu zabít jiného psa, který mu přičichl k jídlu. A když si vzpomenu, jak se obvykle "mají rádi" dospělí hovíci na výstavách, jsem ráda, že aspoň když nejde o jídlo, dokáže si Amor s ostatními pěkně hrát.
Myslím, že se oba moc těšíme na další podobnou akci plnou výcviku, koupání v rybníce a následném válení v písku (v Amorkově případě).

Na fotky z výcvikového víkendu se můžete podívat ve Fotogalerii.