Pár lidí už mě před hovawartím sedmým měsícem varovalo a nejlépe to vystihla paní Tezera Kosinová v rozhovoru pro dubnový Svět psů: "Hovawart, který třeba do té doby perfektně spolupracoval, se najednou tváří, že 'nic neumí'."Je pravda, že s Amorem to zatím není žádná katastrofa, ale něco magického na tom sedmém měsíci bude. Doma, na zahradě i na ulici mě pořád poslouchá, přijde na zavolání a když udělá nějakou lumpárnu, není to nic, co by nedělal i předtím. Ale na cvičáku myslím všichni vidíme ten rozdíl. Někdy se Amor rozhodně, že prostě nepřijde nebo že pokazí skupinové odložení. A ačkoliv to často není on, kdo se rozhodne jako první vstát a rozhodit celou skupinu, musí se alespoň přidat. Někdy je to s ním těžké, někdy ani tolik ne, v zásadě bych řekla, že v úterý to bývá spíš hrůza a ve čtvrtek celkem dobré.
Někdy mi opravdu začínají téct nervy, protože si ještě pamatuju dobu, kdy Amorovi stačil jeden povel "Ke mně!" a poslušně přiběhl, Ale naordinovala jsem si trpělivost a nepolevování ve výcviku, je jasné, že ho puberta přejde a bude z něho zase poslušný pes.
Na jedné straně jsem ráda, že doma pořád pěkně poslouchá, na druhé straně je mi líto, že chyby můžeme opravovat maximálně dvakrát týdně na cvičáku. Ale příští víked jedeme na dlouho očekávaný výcvikový víkend, do kterého vkládám hodně nadějí. Držte nám palce a kdybyste pro nás měli pár tipů na překonání puberty, budeme rádi. Amor je sice náš třetí pes, ale první hovík a každý z našich hafanů je úplně jiný, takže každá puberta je pro nás něco, na co nelze být úplně připraven.
No comments:
Post a Comment