Hanácká výstava v Olomouci

Aneb jak jsme byli šokovaní.

Úvodem: Přečtěte si také článek na stránkách pejska jménem Eston Kráľovská stráž --> zde

Na výstavy si nejezdíme pro vítěžství. Nikdy s ničím nepočítáme a za tu řádku výstav, co už máme za sebou, jsme pochopili, že tenhle "byznys" je spravedlivý asi jako krasobruslení. Zaprvé i rozhodčí je jen člověk, a tak někteří rozhodčí upřednostňují některou barevnou varietu, jiní zase mají slabost pro mohutnější nebo naopak subtilnější psy. Pravda, jsou tací, kteří to v posuzování dávají moc okatě najevo, ale budiž, všichni přece víme, do čeho jdeme. Ale já už jsem si téměř jistá, že jsou rozhodčí, kteří jsou na tom se podrobnými znalostmi standardu hovawartů asi jako já. Tak například včerejší Hanácká výstava v Olomouci mě v tom velmi utvrdila. Teď nijak nenarážím na vítěze třídy mladých, všem pěti výborným psům to přejeme. Bylo vidět, že pan rozhodčí má radši křehčí a subtilnější psy (snad až na 1. místo), ale to nepovažuji za problém. Já mám zase radši ty urostlejší a tak to prostě je. Ale docela jsem valila oči, když jsem slyšela posudky na některé psy. Tak zaprvé, pan rozhodčí Řehánek poslal některé psy pryč se známkou Velmi dobrý za to, že při běhu neměli svěšený ocas. Chápete to? Při běhu?! Neříká snad standard, že pes v afektu může nést ocas nahoře? Přesněji řečeno "Podle nálady psa je nesen buď vysoko a prohnutý nad hřbetem, nebo svěšený směrem k zemi". A mimo to, všichni pejsci měli v klidu v postoji ocásky pěkně svěšené. A tak se stalo, že například Amorův bratr Antonio byl ve všem výborný, i podle pana rozhodčího, ale při běhu si dovolil dát ocas nahoru, takže VD a adios. Amorovi sice pan rozhodčí toto nevytkl, my jsme dostali VD za jinou věc, která mě ale naštvala úplně stejně. Pan rozhodčí prohlásil, že Amor je prostě "moc dlouhý" - nic naplat, že mám z každé předchozí výstavy (tzn. 6 nebo 7) posudek s výrokem "pes výborného formátu a délky", co na tom, že nám na svodu naměřili optimální délku, tedy 110 - 115 % kohoutkové výšky? Myslela jsem si, že snad je jeden standard a rozhodčí by se podle něj měl řídit. Co si mám myslet o člověku, který má být expert na plemeno a potom s ledovým klidem plácne takovouhle blbost, psa si ani nezměří, nezajímá ho, že to, co tvrdí, prostě není pravda, prostě se rozhodne, že pes je příliš "dlouhý", tak VD a opět adios. Přitom je to tak jednoduché - vzít metr a psa změřit. Neřeknu kdyby šlo o něco, co je otázkou vkusu a toho, co člověk upřednostňuje, ale když jde o délku těla, není přece nic jednoduššího než si ji změřit.

Když se nad tím zamyslím teď po několika hodinách, vlastně mě výrok tohoto pána o Amorově délce nemusí tolik trápit. Rozhodnutí člověka, který plácne blbost a odmítá si ji ověřit, pro mě nemá hodnotu a takového člověka ani nemůžu uznávat jako odborníka. Nikterak nechci snížit vítěze, tento můj příspěvek není zamířen proti nim. Ale já za sebe už rozhodnutí tohoto pana rozhodčího prostě nemůžu brát vážně. Ať už půjde o jeho subjektivní pocit, že má některý pes někde nepoměr (a nezájem, že všichni odborníci před ním posoudili, že žádný nepoměr nemá) nebo o to, že má někdo problém s tím, když pes v pohybu není laxní a zvedne ocas, nebo s něčím jiným. Věřím, že nejsem sama, po vyhodnocení jsem okolo kruhu viděla víc kroutících hlav než jindy. Evidentně jsem nebyla sama, komu našel pan rozhodčí na psovi imaginární chybu.

Mimo to nebyla ani organizace výstavy nijak úžasná, hodně jsme sledovali i další kruhy a na některých místech panoval opravdový zmatek a nepřipravenost. S hrůzou jsme zjistili, že našeho Amora zaregistrovali pouze pod jménem "Carnovia Silesia" a tak ho také uvedli v katalogu, ačkoliv byli dost dlouho před výstavou upozorněni na to, že mají v registraci chybu ve jméně psa. Bohužel jsme se setkali s naprostou neochotou organizátorů jméno opravit, což je přinejmenším neslušné, navíc když jsme je na to upozorňovali.

Závěrem: Co naplat, je to hra. Zvolili jsme si hrát a jsme zvyklí nevyhrávat. Sice jsme v Olomouci měli poprvé pocit, že rozhodčí opravdu nehrál fér, ale pravděpodobně to nebyla naše poslední špatná zkušenost. Všem umístěným pejskům samozřejmě gratulujeme, každý z nich je něčím krásný a především jsou to všichni hovíci, čímž u nás mají samozřejmě oblíbenostní plus:) Všichni "hráli" myslím rádi a hlavní je to, že se kvůli jedné zlé zkušenosti nikdy nerozhodnul s výstavami seknout, protože by byla škoda přijít o kamarády, které zase rádi uvidíme.

EDIT 11.1.09 odpoledne: Na mysl mi přišly ještě 2 věci, o kterých bych se ráda zmínila. Pan rozhodčí, kterému tolik vadilo, když hovawart zvedl při běhu ocas, se jinak o ocas vůbec nezajímal, neprohmatával, ani nekontroloval délku, alespoň tedy ve třídě mladých, nekontroloval případné zlomeniny, prostě nezájem. Pokud jste si všimli, také vůbec nevěnoval pozornost povaze psů, ale ani náznakem. Celé posuzování mi přišlo přinejmenším podivné. Podle čeho tedy určoval vítěze?