Výstava v Litoměřicích a nová kamarádka

Trochu se nám přilepila smůla na paty (vlastně Amorovi na nohu), nakonec ale i tak vše dopadlo výborně :)

Do Litoměřic jsme jeli hlavně kvůli paní rozhodčí Ovesné, která má ráda hovíky typu Amora a proto, ačkoliv vítězství se nikdy očekávat nedá, jsme čekali nějaké to umístění nebo alespoň výbornou, Amor je v dobré kondici a má celoročně pěknou srst, tak jsme doufali. Navíc Amorka zase vystavovala Gábina Pavlíčková z ch.s. Birengo, která ve stejném kruhu vystavovala svého brazilského filáka a čtyři tosičky. Bohužel se přihodila taková věc a Amor, který už dva týdny nezakulhal, začal kulhat téměř okamžite v kruhu. Chvíli běžel normálně, potom se to ale rozjelo a nožka nevydržela. Bylo nám jasné, že pajdání nás připravilo o hodně, ačkoliv Gábina to všechno zaběhla naprosto skvěle a nebylo to tolik vidět. Já už jsem byla smířená přinejmenším s védéčkem, ale paní rozhodčí mě překvapila, když Amora okomentovala na výbornou, napsala nádherný posudek a kvůli kulhání umístila na 3. místo se známkou V3. Opět tedy strašně moc děkujeme Gábině, protože toto je z velké části její zásluha. Na druhou stranu musím taky říct, že bylo poznat, že Amor nekulhá kvůli nějaké vrozené vadě, že se to teprve v kruhu rozjelo a že jde o následek úrazu. Naštěstí nás čeká už jen pár dní do operace a tenhle problém by se měl co nevidět vyřešit. Jen je mi trochu líto, že jsme ho tahali tak daleko. Kdyby začal kulhat večer před výstavou, nikam bychom nejeli a pěkně by doma odpočíval. Ale nakonec si to myslím i on dost užil, v Litoměřicích bylo krásně, všude spoustu pejsků a vůní a mnoho chvály od kolemjdoucích lidí i od samotných paniček:) Od nás si vysloužil spoustu dobrůtek, protože se choval naprosto vzorně, byl hodný ke všem lidem i psům a v kruhu se pěkně předvedl. Mimochodem, konečně jsme zase jednou narazili na rozumnou rozhodčí, která četla standard a ví, že hovawart smí v pohybu zvednout ocas. Všimli jsme si, že velká část psů - mezi nimi i takový borec jako je Uno Gasko Prim - nesli ocas nahoře zkroucený do šnečka a rozhodčí to vůbec nevadilo. Paní Ovesná totiž jak známo kouká na důležitější věci, především na pohyb.

V naší třídě vyhrál Aslan z Kraje pestrého kamení, kterému tímto moc gratulujeme a samozřejmě také jeho paničce, která ho velmi hezky předvedla. Bohužel moje pozornost zkolabovala v rozhodující chvíli, kdy se soutěžilo o BOBa a proto zatím nevím, kdo že to vyhrál.

Na výstavě jsme zůstali až do konce předvedení všech plemen v našem kruhu (argentinská doga, kanárská doga, broholmer, brazilská fila, hovawart, španělský mastin a tosa-inu), především proto, že jsme chtěli vidět úspěchy pejsků z ch.s. Birengo. Mezi filami jasně vedl přenádherný pes Ferrero of Red and Brindle patřící do této stanice. Paní rozhodčí potřebovala asi tři vteřiny, aby mu udělila titul BOB, opravdu totiž nebylo co řešit:) Co nás překvapilo, byli vítězové mezi tosami. Můj favorit Abenji Big Luck (Birengo) skončil ve třídě mladých nebo otevřené (už si nepamatuji) druhý, ačkoliv pár dní předtím získal titul BIS. A ve třídě šampionů skončil druhý Baku Kalabousek (také z Birenga), ačkoliv byl o poznání v lepší formě než pejsek na prvním místě. Holky z Birenga si vedly výborně, výsledky si nepamatuji, jen vím, že jedna z nich svou třídu vyhrála.

Po cestě z výstavy jsme dostali nečekanou cenu útěchy - zastavila nás slečna z jednoho stánku a věnovala nám dárek firmy - tašku plnou dobrot, jako např. uzerý pařát, kilová psí paština a další. Zastavili jsme se u klecí tamního útulku, kde nám učarovala dvě malinkatá rozcuchaná štěňátka, jedno bílé a druhé černé, špičatá ouška, no prostě nádhera. S mamkou jsme naznaly, že takový pejskek tomo moc nesní a vůbec není náročný a že uděláme dobrý skutek a vezmeme si černého drobečka, který byl ještě volný. Bohužel se ale ukázalo, že je to fenka a v našich podmínkách bohužel není možné mít fenu, protože Chronáček by ji určitě pojal za svůj majetek a byl by opravdu problém. Ale při příští takové příležitosti u nás pravděpodobně nějaké takové mrně skončí.

Cestou do Brna jsme se stavili ve Zvoli u Prahy na návštěvě příbuzných. Po roce a půl jsme konečně chtěli vidět jejich tibetskou dogu Amandu (Amanda z Křemílka) a taky jsme Amorovi za odměnu chtěli dopřát zábavu. S Amandou si perfektně padli do oka a po celou naši návštěvu si nadšeně hráli.

Den se tedy nakonec vyvedl skvěle, ačkoliv nás mrzí to, že - kdo ví - nám možná unikl titul. Ale nevadí, za paní Ovesnou určitě pojedeme znovu, ale to všechno, až bude Amor zase stoprocentně fit. Teď je pro nás nejdůležitější, aby se povedla operace a Amor mohl pokračovat ve své oblíbené zábavě - obranách.

Fotky najdete co nevidět ve Fotogalerii.