Klubovka u jezera Garancsi

a rodinné setkání

Minulý víkend (25. a 26.4.) jsme si udělali velkou radost nádherným výletem. Protože nastal čas, aby se Amor přesunul do mezitřídy, nebylo by nic stylovějšího, než první mezitřídu odvystavovat v Maďarsku, kde Amor započal svou výstavní kariéru. A maďarská klubovka opět nezklamala. Vyrazili jsme už v sobotu a ubytovali se v útulném penzionu na okraji Budapeště, v části, která vypadá jako zelený ráj a díky našim úžasným přátelům Nóře a Balázsovi jsme si skvěle užili odpoledne a konečně poznali Amorova otce! Musím říct, že tohle jsem opravdu nečekala. Treffa aka Forresta (Pusztai Pandur Treff) jsem znala z internetu a věděla jsem, že na výstavách sklízel jeden úspěch za druhým. Ale když jsem za plotem uviděla toho obra s dokonalou srstí a velikánskýma očima, moje srdce poskočilo radostí. A mimo to byl Forrest neuvěřitelně přátelský, div že nezbořil plot, když nás viděl a potom nás nadšeně olizoval se spokojeným chrochtáním. Musím říct, že ještě dřív, než jsem koukala na jeho srst, zaujaly mě znaky. Pokud by se nějaký hovík měl fotit do standardu, pak rozhodně Forrest. Za sebe můžu říct, že je to ten nejkrásnější hovík, jakého jsem kdy viděla.

Na výstavě jsme se setkali s milou českou výpravou a našimi starými přáteli Istvánem, Katalin a jejich "princeznou" Blankou. Nóra s Balázsem a synken Jordanem nám taky přišli fandit a přivedli s sebou svůj nejnovější psí přírůstek s honosným jménem Everdream L’avocat de la Tour neboli Ever. Ever je Pikardský ovčák, ale ne jen tak ledajaký, nýbrž první pikard v Maďarsku. Nejvděčnější za jeho přítomnost byl určitě Amor, který si měl alespoň chvíli s kým pohrát.

Vystavování samotné byl taky zážitek, mamka s Amorem si vedli na výbornou a Amorek poslouchal jako hodinky. Perličkou bylo, že všichni další pejsci v mezitřídě byli Amorovi bratranci a navíc, všichni psi (včetně Amora) byli potomci tří velmi úspěšných psů z vrhu T chovatelské stanice Pusztai Pandur (= Amor je syn Treffa, ostatní byli synové Tiny a Tekly). Souboj to byl vyrovnaný, všichni bratránci byli moc krásní a paní rozhodčí nakonec - nevědoma si jejich příbuznosti - pochválila všem pejskům hlavy. Krásná specifická hlava je společný znak Treffových potomků a jak se zdá, i potomků jeho sester. Amor dostal známku V3 a paní rozhodčí řekla, že by byl první, kdyby při běhu nezvedl ocas. Za známku jsme rádi a i kdybychom chtěli, nemůžeme se zlobit, že Amor nevyhrál, protože to "zůstalo v rodině" a rodině my vždycky fandíme. Ačkoliv nás malinko zarazily priority paní rozhodčí, neboť třídu vyhrál černoznakatý bratránek s velikánskou bílou skvrnou na prsou, ve třídě fenek byla druhá dokonce černá fenka s bílou skvrnou a my na druhou stranu opravdu nechápeme, co že je špatně na zdviženém ocasu v běhu. Ale jak už jsem napsala - konkurence byla tvrdá. Nejlepšího psa a BOB vyhrál jak jinak než Amorův brách Anonymus Zafir. Zafirek je momentálně na vrcholu a výhru si bezpochyby zasloužil. Je to nádherný pes s dokonalým pohybem a když soutěžil o BOB, drtili jsme si palce, ale ne, že by to Zafir potřeboval. Je v takové kondici, že porazil i takového šampióna jako je Pusztai Pandur Valdo (mimochodem, tenhle černý medvěd také stojí za zmínku, je to krásný mohutný pes).

Protože mám chlubivou, musím se pochlubit, že několik hovíkářů nám řeklo, že Amor vypadá stejně jako vypadali Forrest i Zafir v jeho věku a ti, kdo ho znají od naší první výstavy v Maďarsku poznali, že se jim podobá čím dál víc. Na tyhle výroky jsem nesmírně pyšná, ne proto, že bych hleděla až tak do budoucna a viděla Amora mezi stovkou zlatých pohárů (přecejen, výstava je často víc o rozhodčím než o psech), ale protože Forrest  i Zafir jsou pro mě úžasní a krásní psi, Forrest navíc i neobyčejně mohutný a to já ráda, a jsem nadšená z představy, že Amorek se zanedlouho ještě víc osrstí a zmohutní do jejich podoby. Momentálně má na mě až příliš "ovčáckou" postavu, protože shodil zimní srst a zhubl z lásky - viz zde.

Naše kamarádka Majdán-Nyergi Blanka (stránku najdete v odkazech) se tentokrát bohužel neumístila, což jsme mírně nechápali, protože mezi mladými fenami dost vynikala, především nádhernou krémovou barvou.

A nesmíme zapomenout, že se výstavy ve třídě veteránů účastnila Amorova babička Anonymus Gerti, která rozhodně pohybem nepůsobila na věk 12 let, ale spíš jako mladá fena.

Takové rodinné setkání nás vždycky nesmírně potěší, do Maďarska se vydáme určitě ještě hoooodněkrát. A kdyby se k nám nějací přátelé chtěli přidat, budeme rádi. Tak co Ebi, Toníku, Aničko, Bryto, Baxaro, Karošku a další, nechcete vzít někdy páníky na výlet?

Povedlo se nám spoustu pěkných fotek, které budou následovat. Zatím se na pár vybraných můžete podívat zde.