Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala něco o klubové výstavě v Kroměříži, které jsme se zúčastnili v sobotu 10. května. Moc se nám tam líbilo, počasí výstavě přálo a tak jsme byli rádi, že se vystavuje venku. Poučeni naší první zkušeností v Budapešti jsme tentokrát přijeli plně vybaveni, kromě vody, jídla, hraček a dek jsme si pořídili také stan, který nás skvěle chránil před sluníčkem a ve kterém jsme postupně já, Amor a mamka na chvíli usnuli.
Těšili jsme se, že si Amor zasoutěží společně s bráchou Antoniem, ten ale nakonec bohužel nepřijel. Amora však těšila i přítomnost sestřičky Aničky a tak ji na přivítanou po 4 měsících pořádně opackoval a poslintal. Potkali jsme také hovíka, se kterým jsme se seznámili na nedávných bonitacích a který nás mile překvapil tím, že i přes svou dospělost a značnou převahu si umí pěkně pohrát s naším Amorem a toleruje jeho vylomeniny (tímto se omlouvám panu majiteli, ale bohužel neznám jeho jméno ani jméno pejska).
Z vystavování jsme trému neměli ani jeden, protože víme, že ve třídě štěňat ještě skoro o nic nejde. Amorek si samozřejmě neodpustil skákání a štípání, když jsme běželi v kruhu a po přímce, na těchhle kouscích musíme ještě pracovat.
Paní rozhodčí z Rakouska byla milá, ale přesto mě trochu nepříjemně překvapila. Zároveň jsem si uvědomila, jaké jsou výstavy vlastně "krasobruslení" a že hodně závisí také na vkusu rozhodčího. Například zatímco v Budapešti jsme se dozvěděli, že má Amor "bezvadné uši", máme v posudku z Kroměříže napsáno, že "pravé ucho trochu odstává". Paní rozhodčí se také vyjádřila, že je Amor trochu při těle a měl by proto "běhat u kola". Po tomto výroku mi pomyslně spadla čelist a upřímně řečeno se touto radou řídit nehodlám, protože nechci naše šestiměsíční štěně dostat na invalidní vozík. O tom, že má Amor nadváhu pochybuji taky, tohle téma jsme už diskutovali s naším veterinářem i několika zkušenými kynology a všichni nám potvrdili, že Amor rozhodně nadváhu nemá. Navíc jídlo dostává přesně podle tabulek pro svou váhu a ještě ke všemu na spodní hranici a žádné dokrmování lahůdkami se nekoná. Dostává jedině malé kousíčky sušených plic za cvičení. Amor je odmalička větší i těžší než jeho sourozenci, už když jsme si ho ve dvou měsících vezli domů, měl o dvě kila víc než ostatní a v Kroměříži jsme viděli i ten ohromný výškový rozdíl oprosti stejně staré sestřičce. Mimochodem, Amor je po docela velké mamince a tatínek taky není řádný prcek, takže s geny bojovat nehodláme, dietu držet nebudeme a štěně ke kolu taky přivazovat nebudeme.
Zmíním ale i to dobré z posudku, upět byl Amor pochválen za krásnou hlavu a srst a především na velmi přátelskou povahu!
Abych se tedy dostala k výsledku, paní rozhodčí mi "mimo soutež" řekla, že se jí Amor velmi líbí a dala mu známku VN1, pohár a pytel granulí (do něhož se Amor samozřejmě hned zakousnul). Od nás Amor dostal nový gumový míček na šňůrce, ze kterého byl nadšený a téměř ho odmítal dát z tlamy. Až později doma pochopil, že když ho dá paničce, ta s ním hodí úžasně daleko a Amor může jako šílenec běhat po celé zahradě a nosit ho zase zpět.
Celý výlet se tedy nesmírně povedl, odjeli jsme nadšení krásným počasím, všemi těmi nádhernými psy a tím, jak si Amor zase užíval nového prostředí. Nakonec jsme se stavili ještě příbuzných v Kojetíně, pochlubili se naším "miminkem" a zůstali pár hodin.
Mimochodem, Amor ten den poprvé úplně sám nastoupil do auta!
Nezapomeňte se do Fotogalerie podívat na fotky, které nám obstaral Juro.
No comments:
Post a Comment